THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Debutové album švédských APATI je jednou z odpovědí na v současnosti dosti populární depresivně – blackmetalové hnutí. Bohužel se kapela řadí do ranku těch méně výrazných, a tak si již svým názvem určila svůj osud - nejeden posluchač totiž vůči ní zaujme poměrně apatický postoj. Pakliže bychom chtěli tvorbu těchto Seveřanů více specifikovat, vytanou nám v mysli známá jména jako LIFELOVER či stará KATATONIA. Patrné jsou i ozvěny SHINING a dalších zavedených (avšak méně profláknutých) intepretů operujících v této oblasti. Díky výše popsanému si tak můžete udělat poměrně jasný obrázek o tom, jaká hudba APATI vlastně je, a o čem pojednává. Zastřený black metal se smutnými melodiemi je říznut temně rockovými prvky, monotónními pasážemi a dostatečnou porcí melancholie - když se to umí, radost poslouchat. To však bohužel není případ APATI, kteří vykrádají výše zmíněná jména opravdu nepěkným způsobem, po většinu času dost nudí, a těch několik málo slibnějších momentů celek rozhodně nezachrání. Ukázkový příklad zbytečné kapely. Ale kdoví, třeba se trio ze severu Evropy pochlapí a příště to všem pochybovačům ukáže.
5,5 / 10
Vydáno: 2009
Vydavatel: Total Holocaust Records
Stopáž: 53:45
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.